Za humny je opuštěná továrna

Čtvrtá průmyslová revoluce na nás doráží ze všech stran, zatím o ní víme hrozně málo a plánujeme nepravděpodobné, snad nám nezbudou oči pro pláč.

Jednou z vizí nyní stále otřepávanější čtvrté průmyslové revoluce je návrat průmyslových zařízení zpět do měst. Předpokladem je šetrnější využívání technologií a obrovská flexibilita jedné každé výroby a tudíž výrazné snížení nutnosti dovozu jednotlivých dílů. Díky chytré výrobě by totiž měly být výrobní linky schopny si zprostředkovat velkou část potřebných komponent.

Vlivem různých steam punkových nesmyslů, modernějších verzí filmů s Sherlockem Holmesem, a téměř svatořečením Baťů, Fordů a jiných vydřiduchů je obraz průmyslového města v našich myslích prakticky romantickou záležitostí. Asi proto, že jsme nikdy moc neměli možnost si k tomu prostředí přičichnout (doslova, tedy donosu). Na rozdíl od doutnajících komínů cihlových staveb, kožených zástěr, těpotu kovadlin, všudypřítomné kolomazi a potu tváře se však unifikované, prefabrikované plechové hrůzy obalené filtry a klimatizacemi a digitálním docházkovým systémem předlohou pro rozvíjení fantazií nestanou. Proto doufám, že se individualizace výroby promítne nejen do předmětů podnikání ale i do vizáže a estetiky budov, které by, dle vize, měly opět sídlit blíže dojíždějícímu davu.

Tenhle smělý plán má ale i svou druhou stránku, která se už ve vizi samozřejmě neřeší, protože rozhodně není sexy. Co se stane s teoreticky opuštěnými budovami stojícími ve všemožných řitích a hyzdícími tvář krajiny, protože nyní (asi teda na skonu třetí průmyslové revoluce) byla strategie zcela opačná. Chci věřit, že pokud se jednou tento pozvolný přesun uskuteční, podaří se prosadit regule o likvidaci, stodoly se rozeberou a v rámci vesmírného koloběhu hmoty se využijí na něco jiného. A na jejich místech pak po desetiletích deratizace snad bude zase jednou růst hrách a fazol.

Mluvíme zde o vizi a o relativně vzdálené a nejisté budoucnosti, ale pokud nám je minulost nápovědou, budeme mít každý za humny tu svou chátrající továrnu, pomník nevkusu a hamižnosti, jejíhož znovuzrození se dožijí účastníci páté průmyslové revoluce, až se budou továrny zase stěhovat z měst na venkov. 

Kedluben

Více článků na https://kybelsracek.wordpress.com/