Avatar Revival

Ve světě jedniček a nul má každý avatar právo na existenci, platí zde jiné zákony a vyskytují se jiné hrozby, řekl doktor Jekyll panu Hydeovi...

Film Avatar jsem nikdy neviděl. Ne proto, že bych byl zaujatý proti modrým animákům, nakonec Šmouly jsem měl docela rád, ale proto, že trvá asi tři hodiny a vím, že bych u toho usnul. Navíc teď, skoro deset let po premiéře bych už nebyl cool. Chci se spíš odkázat na význam slova, na interpretaci existence.

My, co máme to veliké štěstí a žijeme v digitální době, tvoříme svůj svět kolem souboru svých alter eg, nebo jak se to sakra skloňuje. Nezáleží na tom, jestli jsem tlustý, krpatý, zvrhlý, naprostý idiot, ignorant, sociálně neschopný nebo případně všechno dohromady, v digitálním prostoru to neznamená nic. V digitálním prostoru, jsem svým vlastním stvořitelem, utvářím si svého avatara, takové to lepší, ideální, líbivé já. O co horší, než že ostatní avataři věří tomu, co vidí, je, že tomu věřím i já. Věřím v lidskost a soucit skrze avatara olepeného cizí vlajkou, zatímco můj avatar dvě hraje World of Tanks. Věřím, že můj avatar tři je na síti profesních alter eg dva měsíce po ukončení UAKu nejzkušenějším projekt manažerem od doby Julia Ceasara, zatímco avatar jedna (ten s těma vlajkama) pluje na korporát, zasraný vyděračský kapitalismus a kdo ví, co ještě. Věřím, že mí avatarové jsou skutečnou interpretací mne samotného. O to nepříjemnější je to ráno, když je v zrcadle zase ten samý, pokrytecký blb, co tam na mě civěl včera večer.

Když už jsme u těch asociací s fiktivníma sci-fi postavama, aby si zajistil nesmrtelnost, musel ten-jehož-jméno-se-nesmí-vyslovit rozštípit svou duši do několika předmětů a nakonec víme, jak to dopadlo, největšího krutopřísňáka od dob Rasputina porazila banda hipísáckých děcek s hůlkama. Přílišná snaha o perfektního avatara nám krade duši, štěpí ji na části, mění ji na více či méně relevantní binární informaci a nechává nás zmatené.

Žijme zatím, dokud můžeme, jako lidé a ne jako avataři. Ještě se z nás nemusí stávat (jedničky) a nuly.

Kedluben

(Hello Kitty džusíky normálně nepiju, ale můj avatar ano, je to tak lepší)

Autor: Jiří Kadlubiec | pátek 17.2.2017 19:28 | karma článku: 9,97 | přečteno: 218x
  • Další články autora

Jiří Kadlubiec

Nevyužitý potenciál žen

4.1.2018 v 19:06 | Karma: 9,09

Jiří Kadlubiec

Román pro Stroje

14.5.2017 v 20:17 | Karma: 7,63

Jiří Kadlubiec

Zvrhlá Čapí Demokracie

2.4.2017 v 21:03 | Karma: 22,60

Jiří Kadlubiec

Ohňostroj budoucnosti

1.1.2017 v 19:06 | Karma: 14,73

Jiří Kadlubiec

O pokladnách jenom jednou

4.12.2016 v 20:20 | Karma: 27,24

Jiří Kadlubiec

Pátek černý jako Petr

26.11.2016 v 16:21 | Karma: 9,24

Jiří Kadlubiec

Jak je život úžasný!

26.10.2016 v 21:02 | Karma: 13,88

Jiří Kadlubiec

Změna je život!

18.10.2016 v 8:08 | Karma: 12,66

Jiří Kadlubiec

Krajské firmy a porodní víly

3.10.2016 v 19:26 | Karma: 9,92

Jiří Kadlubiec

Za humny je opuštěná továrna

23.9.2016 v 11:10 | Karma: 12,80
  • Počet článků 12
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 347x
Zaražený, věčně rýpající a nespokojený, toužící po divoké jízdě a absolutním klidu a hlavně nechápající, co se to vlastně děje.

Seznam rubrik