Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Avatar Revival

17. 02. 2017 19:28:08
Ve světě jedniček a nul má každý avatar právo na existenci, platí zde jiné zákony a vyskytují se jiné hrozby, řekl doktor Jekyll panu Hydeovi...

Film Avatar jsem nikdy neviděl. Ne proto, že bych byl zaujatý proti modrým animákům, nakonec Šmouly jsem měl docela rád, ale proto, že trvá asi tři hodiny a vím, že bych u toho usnul. Navíc teď, skoro deset let po premiéře bych už nebyl cool. Chci se spíš odkázat na význam slova, na interpretaci existence.

My, co máme to veliké štěstí a žijeme v digitální době, tvoříme svůj svět kolem souboru svých alter eg, nebo jak se to sakra skloňuje. Nezáleží na tom, jestli jsem tlustý, krpatý, zvrhlý, naprostý idiot, ignorant, sociálně neschopný nebo případně všechno dohromady, v digitálním prostoru to neznamená nic. V digitálním prostoru, jsem svým vlastním stvořitelem, utvářím si svého avatara, takové to lepší, ideální, líbivé já. O co horší, než že ostatní avataři věří tomu, co vidí, je, že tomu věřím i já. Věřím v lidskost a soucit skrze avatara olepeného cizí vlajkou, zatímco můj avatar dvě hraje World of Tanks. Věřím, že můj avatar tři je na síti profesních alter eg dva měsíce po ukončení UAKu nejzkušenějším projekt manažerem od doby Julia Ceasara, zatímco avatar jedna (ten s těma vlajkama) pluje na korporát, zasraný vyděračský kapitalismus a kdo ví, co ještě. Věřím, že mí avatarové jsou skutečnou interpretací mne samotného. O to nepříjemnější je to ráno, když je v zrcadle zase ten samý, pokrytecký blb, co tam na mě civěl včera večer.

Když už jsme u těch asociací s fiktivníma sci-fi postavama, aby si zajistil nesmrtelnost, musel ten-jehož-jméno-se-nesmí-vyslovit rozštípit svou duši do několika předmětů a nakonec víme, jak to dopadlo, největšího krutopřísňáka od dob Rasputina porazila banda hipísáckých děcek s hůlkama. Přílišná snaha o perfektního avatara nám krade duši, štěpí ji na části, mění ji na více či méně relevantní binární informaci a nechává nás zmatené.

Žijme zatím, dokud můžeme, jako lidé a ne jako avataři. Ještě se z nás nemusí stávat (jedničky) a nuly.

Kedluben

(Hello Kitty džusíky normálně nepiju, ale můj avatar ano, je to tak lepší)

Autor: Jiří Kadlubiec | pátek 17.2.2017 19:28 | karma článku: 4.99 | přečteno: 194x

Další články blogera

Jiří Kadlubiec

Román pro Stroje

Ve vývoji lidské rasy jsou, kromě mnoha dalších, dva velmi podstatné milníky. Tím prvním je zaznamenávání myšlenek a zkušeností jakoukoli permanentnější formou, druhou je pak vynález knihtisku.

14.5.2017 v 20:17 | Karma článku: 3.85 | Přečteno: 103 | Diskuse

Jiří Kadlubiec

Zvrhlá Čapí Demokracie

Od Japonců přes vyšumělé zpěvačky nás lidé přesvědčují o úžasnosti té naší mlékem, strdím a kuřaty oplývající kotliny a o nádherách demokratického zřízení, které nám tu funguje už thousand years skoro třicet let.

2.4.2017 v 21:03 | Karma článku: 19.17 | Přečteno: 689 | Diskuse

Jiří Kadlubiec

Ohňostroj budoucnosti

Ještě teď, prvního ledna doznívají výbuchy dělostřelecké artilerie, jejímž účelem (snad) není smrt, ale potěšení. Budeme mít stejné zvyky i v budoucnu?

1.1.2017 v 19:06 | Karma článku: 9.93 | Přečteno: 439 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

David Wiltsch

Nezapomeňme si připomenout hrdiny od Zborova

Roku 1917 došlo v rámci Kerenského ofenzívy k bitvě u Zborova, kde prvně nastoupila i Československá brigáda. Z pohledu války nevýznamná bitva. Z pohledu prvního odboje však důležitá událost na cestě k samostatnému stát

23.6.2017 v 17:43 | Karma článku: 13.25 | Přečteno: 214 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Jaké to je randit se skrblíkem?

Muž. Vysoký, štíhlý, usměvavý, milý, uměl zajímavě a barvitě hovořit a vyprávět. Dokázal mě pokaždé rozesmát a byl vůči mně pozorný, naslouchal mi. Jeho vadou charakteru bylo, že to byl skrblík. Miloval peníze a sám sebe, ne mě.

23.6.2017 v 15:52 | Karma článku: 19.34 | Přečteno: 653 | Diskuse

Jakub Kouřil

Oslík a dáreček

Byl jednou jeden oslík, který vypadal jako všichni oslíci. Měl dlouhé uši a krásně hýkal. Jeho hlava se krásně táhla v úsměv. Oslík se jmenoval Jumbo a měl důvod se radovat. Vlastnil totiž žlutou krabičku.

23.6.2017 v 15:48 | Karma článku: 4.72 | Přečteno: 86 | Diskuse

Jiří Hermánek

Statisíce podpíraču? Tak to je pěkně na draka...

Moji ctění kolegové Turner a Vlk, každý svým osobitým způsobem, ztvárnili svůj názor na tu kreaturu, co sedí, jako žába na prameni, na Hradě a nehodlá tam vpustit žádného pravdoláskovce. To je tedy ale opravdu smutné.

23.6.2017 v 14:30 | Karma článku: 27.92 | Přečteno: 667 | Diskuse

Pavel Chalupský

Logika, Duše, Intuice.

Tak je tu máme krásně seřazené. Každá z nich představuje část nás samých. Jsou naší podstatou. O Logice jsem se kdysi učil, o Duši a Intuici ani muk. Tak se zkusím zamyslet.

23.6.2017 v 14:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 36 | Diskuse
Počet článků 11 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 340

Zaražený, věčně rýpající a nespokojený, toužící po divoké jízdě a absolutním klidu a hlavně nechápající, co se to vlastně děje.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.