Jak je život úžasný!

Byl jsem zaslepen, žil jsem mylně, nevěřil jsem a pochyboval, brbal jsem a nadával, poddal jsem se negativismu, to se změní.

Dnes se mi stala, pro mě, ojedinělá událost, díval jsem se na televizi. Ojedinělá proto, že Té Fauko prostě nemám a než mi do bytu nainstalují orwellovský telescreen asi ani mít nebudu. Nedávno jsem v souvislosti s tímto faktem byl konfrontován otázkou, co že to tedy vlastně po večerech děláme… do detailů nepůjdu, jednak kvůli ochraně soukromí a jednak kvůli mystičnosti nevědomí, ale přiznám se, že si někdy jen tak povídáme.

No jak už jsem předeslal, dnes jsem učinil výjimku, chtěl jsem se totiž podívat na dokument o včelách, většinou jsou zvláštně uklidňující, jenže v tomle bylo víc záběrů na drony, termokamery a přespříliš horlivé moderátory, tak jsem to zase vypnul. Přesto jsem stihl pásmo reklam a nabyl jsem neuvěřitelně pozitivního dojmu ze světa, společnosti i sebe sama, objevil jsem zemi zaslíbenou, oplývající mnohem více než jen mlékem a strdím. Mám temné podezření, že jsem byl přemístěn do jiné reality, protože ta, co jsem viděl je skutečným zhmotněním blahobytu a bezstarostnosti, kde opravdu jsou všechny bytosti šťastny.

Bezstarostné pojištění všeho, zbavení se zodpovědnosti za cokoliv, úklid připomínající orgastické prožitky, peníze doslova rozdávané za nic, bez podmínek, z čiré dobroty, smějící se děti, puberťáci bez pupínků, ženy na běhacích pásech vonící jako levandulová pole, staroušci bez bolesti, nová pračka, mobil, auto, byt, speciální uklízeč rozsypaných fazolí, automatické vše, jen zavolat, jen kliknout, muž, který o víkendech nepracuje, další muž, který dychtivě 24/7 čeká, aby mohl s úsměvem odvézt vaše staré heblo a nahradit jej jiným, zpevňovač stolice, zřídčovač stolice, plíny, které naučí děti malé násobilce, šeptající sýry… to vše nadosah, hned, teď, bez čekání, s úsměvem, vlastně zadarmo.

Žiju v ráji a odmítal jsem to. Jak jsem mohl být tak slepý!